Jestliže vskutku plníte královský zákon podle Písma: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého, dobře činíte. (Jakub 2:8)
Ďábel se od našeho malička snažil do nás nalít falešné poznání o lásce, lživou představu milování, vztahů, blízkosti a intimity. Když jsme přešli z ďáblova království do Božího království, přešli jsme i s tím, co jsme se naučili ve světě, od světa, od ďábla. A to i v oblasti lásky. Jak ji vnímáme, jak ji předáváme, rozdáváme. A s tímto naším přirozeným poznáním přicházíme do církve a snažíme se tam ukazovat "svoji lásku" "svým způsobem". Tak nějak si myslíme, že umíme milovat. A Duch sentimentu v nás silně pozdvihuje pocit lásky. Cítíme to a tak to vnímáme jako pravdu. Pravda ale nezačíná v pocitech. Pravda se neřídí pocity a láska není pocit.
Abychom opravdu milovali Boží láskou, musíme přijmout a poznat Boží lásku vylitou vůči nám. Když ji přijmeme, ona sama nás bude obnovovat a naučí nás v ní chodit.
Zároveň se učíme z Božího slova, jak vypadá opravdová láska. I proto nás Boží slovo nabádá, abychom obnovovali svoji mysl pravdou, protože milovat musíme v pravdě. Boží láska mnohokrát nevypadá tak "romanticky a sentimentálně", jako ta světská láska. Ale Boží láska jde mnohem hlouběji a dál. Musíme položit svoji původní lidskou starou lásku, umřít své duševní lásce, duševním emocím, jakémukoliv duševnímu vyjadřování byť i pozitivních pocitů, odložit staré způsoby, znaky a vyjadřování své lásky. A naučit se opravdově, upřímně milovat Boží láskou srkze obnovenou duši a pravdivé zjevení Ježíšovy lásky.
A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou Bůh má k nám. (1.Jan 4:16)