Při modlitbě za jednoho bratra jsem ho viděla v duchu jako malinkou rostlinku. Takové malé zelené měkké lístečky. A Ježíš kolem té rostlinky držel svoje dlaně, aby ji ochraňoval a bránil. Aby to mohl udělat, klečel na tmavé hlíně, a loktama se opíral o zem.
Ten Ježíš, který může postavit ochranný plot jedním slovem, který má moc ovládat počasí, a vítr, aby rostlině neublížil, který okolo může postavit legii andělů... On sám se osobně staral o tu rostlinku. On sám klečel, a měl nepohodlí, aby zajistil bezpečí té rostlinky. Jeho pohled se soustředil jenom na ni. Hleděl na ni s radostí a nadějí, že ta rostlinka zesilní a zdravě poroste. A on sám bude u toho a bude na ni dohlížet.
Ježíš Kristus, jež nás miluje. (Zjevení 1:5)