"Co mám dělat?" Bloumám po bytě, vezmu do ruky knížku, ale zase ji hned pokládám, podívám se, jestli není něco na zobnutí v lednici, v televizi přepínám nezajímavé pořady. Zkrátka se vyhýbám tomu okamžiku, kdy bych měla čas, který bych mohla věnovat čtení Bible. Nemám nějak náladu. A tak znovu prohlížím ledničku a pro jistotu otvírám i špajzku, ale moje srdce zůstává zavřené. Když už není výmluva, jdu číst Bibli. Uvědomuji si, že můj hlad není fyzický, ale duchovní. S každým přečteným slovem mizí roztěkanost myšlenek, zklidňuji se a nyní už ochotně podléhám.
A teď už mi Bůh může zašeptat: "Roztřepenou nit do jehly nenavlíkneš."
A mně je najednou jasné, co tím myslí. Že abych vešla do jeho přítomnosti, musím všechny mé součásti, mé pohledy, mé motivy soustředit na jeden cíl - na Ježíše. V jeho přítomnosti mě už neláká televize, ani lednička, ani výmluvy, protože on - jeho přítomnost a jeho láska všechno převyšuje!
Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. (Žalmy 119:5)