Nohy se jí bořily do písku, jak neustále přešlapovala na místě a snažila se najít rovnováhu. Celá se kymácela, máchala rukama, ale k ničemu jí to nebylo. Věděla jsem, že se toto vidění týká jejích myšlenek. Ty byly rozházené, rozkymácené, chvíli na jednu stranu, chvíli na druhou. Souhlasila s každým, s kým mluvila, takzvaně: kam vítr, tam plášť. Neměla pevný názor, svoje osobní zjevení, praktickou moudrost.
Pokud tvoje nohy nestojí na pevném základu, potom ani hlava nebude zpevněná a tvoje myšlenky upevněné. Stoupni si na skálu zjevení Otce.
Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali... (Efezským 1:17-19)
Comments