Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál! Ale on řekl: Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je. (Lukáš 11:27-28)
Duch sentimentu podruhé.
Co si asi myslí člověk, který někomu pochlebuje, že tím získá? Uznání? Návratnost náklonnosti, přízně? V tom výroku ženy ze zástupu není pokora. Zní to, jako by si ho chtěla "koupit" líbivými slovy. Naklonit na svoji stranu. A zároveň se předvést před všemi přítomnými, jaká je velice chápavá.
Reakce Ježíše? Ihned pochlebování zastavil, zarazil. A nahradil pravdou. Náš úžasně moudrý Ježíš. V podstatě jí řekl: "Pokud to, co říkám, tedy chápeš, tak to začni dělat." To my církevníci takovéto ženy ze zástupu ještě pochválíme, jak nás krásně povzbuzují svými nádhernými slovy (reakce sentimentu na sentiment).
Pochlebování nejsou správné dveře do vztahu. Nejsou dveře do společenství znovuzrozených lidí. Takový vztah nestojí na pevné půdě opravdovosti. Ježíš v tomto verši ukazuje ty správné dveře: slyšení Božího slova a zachovávání ho. To jsou oficiální dveře do společného vztahu, který může trvat navěky.
Commentaires