Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim! Neboť takoví neslouží našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí. (Římanům 16,17-18)
Člověk je rád sváděn lichotkami, líbivými řečmi, úlisnostmi... proč asi? Protože neznáme pravou Boží lásku, neokusili jsme ji, nezažíváme ji, nežijeme v ní, neukotvili jsme v ní naši duši. Protože nejsme vnitřně přesvědčeni, že nás Bůh miluje takové, jací právě teď jsme. Protože máme vlastní představu, jak nás má někdo milovat - a to i Bůh. Máme vlastní očekávání, co jiný člověk vůči nám musí udělat za všemožné skutky, aby to podle nás byla láska.
Zajímavým spojením v těchto verších o těch, kteří skrze sentiment v církvi svádějí, je to, že důsledkem jejich činů jsou vlastně roztržky a pohoršení. To je, co?! Ten nádherný sentiment, ten líbivý tón v hlase, ty lichotky, ty vyznání... přesně to, co ten člověk pod sentimentem vnímá jako něco, co posiluje a povzbuzuje druhého a co pojí jejich vzájemný vztah.
Lež je hnusná věc, protože to je lež. Nedostatek poznání... znáte ten můj oblíbený verš ;-). Jo a to slovíčko: vyhýbejte se jim, to už se dnes vůbec v církvích nenosí.
Comments