On ustanovil některé za ... jiné za ... (Efezským 4:11)
Už jako malá, čerstvě znovuzrozená, jsem si začala všímat (stejně jako jistě i ty), že se v mém životě objevují nějaké zvláštní milosti, konkrétní obdarování, věci, které přicházely od Boha tak nějak jednodušeji než jiné, skryté poklady, o kterých jsem věděla, že nejsou ze mne. Postupně jsem se je učila rozeznávat, uchopit, prostudovat v Písmu, používat a nakonec se staly mojí duchovní součástí.
A jak si tak žiji s těmito milostmi a obdarováním, používám je jako něco mně přirozeného, následuji to, kam mě Bůh vede, dělám to, co vím, že dělat mám, vylévám ze sebe to, co do mne Bůh vložil, rozmnožuji to, co přišlo z nebe, najednou ke mně přišlo úplně jasné a srozumitelné slovo od Boha do mého srdce: Ty jsi... (a řekl moji služebnost). Přišlo to náhle, nevyhledávala jsem to, nechtěla jsem to pojmenovat a zaškatulkovat, protože já jsem znala svoje dary a používala jsem je tak, jak mě Bůh vedl. A tak s tímto novým pojmem, s tím rozpoznáním, s tím nadpisem těch obdarování jsem si vlastně říkala: Nic se nezměnilo. Stejně jako včera jsem věděla, co mám dělat a dělala jsem to, tak i dnes vím, co mám dělat a budu to dělat. Ať se má služebnost jmenuje jakkoliv :-).