Seděly jsme naproti sobě a probíraly různá témata, ve kterých by mohl být "zakopaný pes". Poprosila mě o pomoc s hledáním kořene, který jí bránil v růstu. Věděla, že je něco špatně, ale nemohla přijít na to, co to je. Vnímala, že je něco víc, než to, co žila, ale to, co jí bránilo, bylo pro ni jako neviditelné bludiště, ze kterého se nemohla dostat. Hledaly jsme Boží vedení a procházely další a další oblasti, zda nás někde Duch svatý nezastaví a nebude odhalovat skrytosti. Prošly jsme všechny věci, které jsem měla připravené, celou osnovu. Na nic z toho nám Bůh neukázal. Sedíme potichu a čekáme, co bude dál. Najednou mi přišlo jasné slovo: odpuštění sama sobě. Když jsem to řekla nahlas, obě dvě jsme věděly, že tohle je to ono. Začala plakat a kořen pomalu vytahovat ven. Bůh je dobrý!
A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám. (Matouš 6:12)
Comments