Tak si kráčím po ulici, mířím domů z práce, ale něco na duši mě tíží. V srdci toužím po Boží blízkosti, volám k němu ze svého nitra, vyznávám mu lásku, a pod tou tíhou si povzdechnu:
"Otče, nechceš si mě vzít už k sobě?"
A on nečekaně okamžitě odpovídá:
"A už je dokonáno?"
A najednou je tíha pryč, protože vím, že ještě nemáme dokončenou společnou práci, a ještě máme něco před sebou, ještě nás spolu něco čeká, ještě naše cesta pokračuje, ještě si můžeme být blíž a vím, že on nikdy neopouští, a nedělá předčasné závěry. Jeho slovo zase přineslo čerstvost a novou sílu, čistý pohled, naději a rozhořelo se ve mně.
Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. (Žalmy 147:15)
Comentários