Jsme v období, na místě, kde by jsme nechtěli být, nevybrali si být. Jako Pavel a Sílas, když byli ve vězení. Neprávem, nevinně. V řetězech, smradu a bolesti poté, co je zbili. Avšak! Oni si stěžovali? Protestovali? Kritizovali vládu? Pomlouvali? Byli skleslí, ustrašení a litovali se? Položili svoje povolání? Odložili radost?
Jejich srdce se nedalo spoutat a uzavřít. Jejich srdce pevně držela vděčnost. A co na srdci, to na jazyku, a proto se tím vězením nesla jejich chvála. Zněla tak silně z jejich srdcí uprostřed té temnoty, že andělé začali tak vášnivě tančit, že se začalo třást celé vězení. A popraskaly vězeňské okovy všem okolo. A otevřely se dveře ven.
Není úžasné, že tvoje vděčná chvála právě v tomto nelehkém období může vypůsobit tanec andělů, vysvobození jiných lidí, otevření dveří do svobody, vyvedení z vězení a spasení duší?
Vše, co dýchá, ať chválí Hospodina! (Žalm 150:6)