Náš charakter se piluje, brousí a přepaluje v těžkých časech. V období tlaků, v čase s nejistou budoucností, na cestě, kde nevidíme moc daleko dopředu, v údolích. Tam se ukazuje, kdo opravdu jsme, na jakém základu stojíme, podle čeho se rozhodujeme, jakým způsobem se uklidňujeme a také zda jsme od minule povyrostli. Tam zjistíme, jestli je Ježíš opravdu naším Bohem, průvodcem, rádcem, pokojem, nadějí...
Každý těžký čas je příležitost vyrůst v Božím charakteru, přiblížit se více k němu, poznat ho zase o trošku více a lépe...
Proto se můžeme zamyslet, zda jsme v těchto těžkých časech nalezli Boží občerstvení? Pokořili jsme se? Dělali jsme pokání za sebe, za církev i za národy? Přijali jsme nová modlitební břemena? Vstoupili jsme do mocných nových přímluv? Nabrousili jsme svou zbraň proti starému nepříteli s novým způsobem jak zabíjet, krást a ničit? Umřeli jsme aspoň trošku sami sobě? Přiblížili jsme se k Bohu a jeho dětem? Našli jsme utěšení v jeho slově a přítomnosti? Hledíme vzhůru, odkud s důvěrou očekáváme pomoc? Zpevnili jsme se v Boží naději? Zakořenili jsme hlouběji do Boží lásky? Nalezli jsme ještě větší soucit s lidskými dušemi a jejich životními cestami? Zkrátka, povyrostli jsme?
Umyjte se, pročistěte se... (Izajáš 1:16)
Σχόλια