V uplynulém roce bylo po světě mnoho ztrát na životech, zdraví, na síle. V národě jsme ztratili osobní kontakty, jednotu, možná i důvěru v lidi, vládu, vědu. Někdo ztratil práci, podnikání, finance, příležitosti, jiný zase zdravý rozum.
Církev také něco poztrácela. To, co je otřesitelné, co nestálo na skále, to, co bylo ke spálení, to tělesné, to světské. Ale neztratili jsme naději na vítězství. Neztratili jsme Boží přízeň, ani jeho přítomnost. Jeho dobrota je stále s námi. Jeho ruka je stále nad námi. Jeho pohled je stále na nás.
Bůh Otec velice dobře zná ztrátu. On ztratil svého jediného syna. On dobře rozumí ztrátám. A proto do údolí ztrát rozmístil poklady, které tam můžeme naleznout. To, co jsme tam nalezli, je větší důvěra v Boží lásku, větší důvěrnost s Otcem, větší poznání o našem Bohu jako o velikém Ochránci a Zaopatřiteli a Utěšiteli. Nalezli jsme tam drahokamy svědectví o Boží blízkosti a dobrotě. Nalezli jsme další důkazy o jeho přízni.
Veliký je Hospodin, je nejvýš chvályhodný, jeho velikost nelze vyzpytovat. (Žalm 145:3)
Comments